P r a h a - Řízení před texaským soudem jako by vypadlo z filmu Miloše Formana "Lid versus Larry Flynt". Chybějí v něm pouze pornografické prvky, avšak jinak v něm jde ještě o víc než ve Formanově předloze. Nejen o svobodu projevu, ale i o to, jak moc může velký byznys potlačit nepohodlné názory svých oponentů.
Ve hře je ovšem také až ohlupující vliv sdělovacích prostředků. Film o tom by se mohl jmenovat třeba "Dobytkáři versus Oprah Winfreyová". Chovatelé dobytka z Texasu při něm žalují televizní moderátorku Oprah Winfreyovou za pořad o nemoci šílených krav, která se může přenést na člověka. Podle dobytkářů jim tak způsobila škodu dvanáct milionů dolarů, protože lidé se po odvysílání začali bát jíst hovězí, a jeho ceny proto klesly.
URAŽENÉ HAMBURGERY
Žalovaný pořad byl vysílán 15. dubna 1996. Pozvaným hostem v něm byl vegetariánský aktivista Howard Lyman. Ten o lidské variantě nemoci šílených krav řekl, že se z ní vyvine epidemie, vedle níž bude AIDS vypadat jako běžné nachlazení. "Po tomhle si skutečně nedám další hamburger," reagovala na obrazovce Winfreyová, a oheň byl na střeše. Dobytkáři podali žalobu a využili k tomu speciální zákon, jemuž se přezdívá "zeleninové nactiutrhání". Ten v různé obměně v devadesátých letech schválilo celkem třináct států USA. Zákon zakazuje vědomé rozšiřování nepravdivých informací o tom, že rychle se kazící potravina může být pro člověka nebezpečná. Informace je podle znění tohoto zákona považována za nepravdivou, pokud není podložena věrohodným vědeckým výzkumem a vědeckými fakty. Už skutečnost, že se zákon týká výlučně potravin, ukazuje, jakou roli v jeho přijetí hrála zemědělská lobby. Nepřekvapí ani, že byl schválen především v zemědělských státech. Oprah Winfreyová je prvním, kdo se kvůli němu dostal před soud. Tam se zatím odehrávaly boje plné kliček v nejlepší tradici americké advokacie. Právníci Winfreyové už zdůraznili, že dobytkáři ji nemají co žalovat, protože jejich zbožím jsou ještě živé krávy. "A krávu přece nikdo nejí," řekl advokát Charles Babcock. Joe Coyne, právník dobytkářů, oponoval: "Když živou krávu včas neprodáte, stárne a kvalita jejího masa se zhoršuje." V roce 1996 byla nemoc šílených krav teprve podezřívána, že se může přenést na lidi. Dnes o tom vědci mají věrohodné důkazy. Nicméně právníci v texaské soudní síni se dál přou: zástupci dobytkářů připomínají, že v USA se nikdy tato nemoc nevyskytla. Na nemoc zemřelo v Evropě asi 23 lidí, což však není epidemie srovnatelná s AIDS. Obhájci televize kontrují a předkládají fotografie, na nichž jsou vidět kravské a ovčí hlavy z jatek. Tyto suroviny byly v USA používány k výkrmu dobytka, který tak levně dostal potřebné bílkoviny. Avšak právě krmivem z jatek se v Británii nemoc rozšířila. Dobytkáři v USA namítají, že praxi krmení býložravců masem opustili těsně před odvysíláním pořadu, a o rok později ji zakázal i zákon.
SVOBODA SLOVA V SOUKOLÍ GIGANTŮ
Kličky na povrchu však nemohou zastřít důležitější podstatu sporu. Jestliže je televizní program žalován za to, že se v něm mluvilo o nepohodlném tématu, není to ohrožení ústavou zaručené svobody slova? "Není," tvrdí texaský poslanec Bob Turner, který zákon o očerňování potravin navrhl. "Nemůžete přiběhnout do divadla a volat tam 'hoří', když to není pravda." "Ale kdepak," oponuje advokát Bruce Johnson. "Otázka zní, jestli se smí vůbec svobodně diskutovat o tom, zda v divadle nehoří." "Takový zákon ohrožuje zpravodajství," varuje předseda americké Společnosti ekologických novinářů Kevin Carmody. "Nemohli bychom psát třeba o chemikáliích, které zůstávají v potravinách. Anebo o důsledcích používání antibiotik při chovu zvířat." Jeden z hlavních žalobců, rančer Paul Engler, už má zkušenosti ve válce s médii. V roce 1987 vedl v Amarillu skupinu podnikatelů, kteří bojkotovali místní list Globe News, protože podle nich deník psal kriticky o místním podnikání. Skupina chtěla, aby noviny patřící vzdálenému vydavatelství odkoupil někdo místní. Boj byl neúspěšný, a Engler pak řekl, že se hodně naučil: "Není dobré hádat se s někým, kdo kupuje tiskařskou čerň po sudech." Nutno ocenit, že poté si Engler a jeho spojenci představující gigantický dobytkářský byznys netroufli na někoho slabšího. Jako westernoví hrdinové vytáhli do boje proti ještě většímu mediálnímu kolosu. Moderátorka Winfreyová vydělává podle odhadů sto milionů dolarů ročně a její pořad, založený v roce 1994, nyní vysílají televizní stanice po celých USA. Její slovo má na veřejné mínění obrovský dopad.
SOUDKYNĚ TAKY ZNÁ PRÁVNÍ KLIČKY
Organizace hájící svobodu slova očekávaly, že soudní rozhodnutí by mohlo v pozdějších důsledcích vést ke zrušení zákona o očerňování potravin jako protiústavního. Potravináři naopak čekali precedens, který by varoval horkokrevné kritiky jejich zboží. Nestalo se ani jedno, protože soudkyně Mary Lou Robinsonová se problému vyhnula - taky právní kličkou. Podle ní případ nespadá pod "zeleninové nactiutrhání" a bude jej dále vést podle paragrafů o očerňování v obchodní soutěži. Dobytkářům, pokud chtějí vyhrát, nyní nestačí prokázat jen to, že by Winfreyová v pořadu vědomě uvedla nepřesný údaj, jak by stačilo v případě "zeleninového nactiutrhání". Museli by i doložit, že jim tím způsobila škody, což je ošemetné prokazování. Není zatím jisté, jak soudní řízení dopadne. Je však jisté, že pozoruhodný zákon o očerňování potravin zůstává ve třinácti státech USA zatím v platnosti.
Mladá fronta DNES 26.02.1998
Ze zahraničí - Autor: JOSEF TUČEK - Strana: 11